pondělí 28. září 2015

Objevena elementární částice práva

Iusless jako jeden z prvních on-line informačních zdrojů má to potěšení přinést zprávu o převratném objevu, který v letošním roce učinili badatelé z Univerzity v Cambridge. Dvojice vědců, Charles G. Gezets a Abdullah Kanun, v dosud neuveřejněném článku (právě prochází recenzním řízením) nazvaném "Law's Fundamental Particle Jurisprudence: Toward Standardisation of Thermogravimetric Analysis in the Applied Quantum Normativism" na základě důkladných laboratorních experimentů (jimž se právní věda z obecně metodologického hlediska doposud, jak známo, úspěšně bránila) zjistili na velmi vysoké hladině pravděpodobnosti přítomnost elementární normativní částice v právu.

Základním přístupem výzkumu Gezetse a Kanuna byla standardní termogravimetrie různých popelů s předpokládaným normativním reziduem. Autoři přitom pracovali jak s klasickými díly právní teorie (popel tradičních děl Kelsena, Llewelyna, Radbrucha, Rosse a řady dalších; jako kontrolní vzorek pro vyloučení nevýznamných, zdánlivě pozitivních výsledků byl použit popel několika teoretických prací i obžalovacích projevů Andreje Vyšinského a popel získaný ze širokého spektra vysokoškolských právnických skript), tak i přímo s prameny práva (popel tištěných verzí i elektronických nosičů oficiálních sbírek právních předpisů z celkem 15 států a 3 nadnárodních organizací a celkově 17 sbírek judikatury, a to jak oficiálních tak i soukromých). Předmětný výzkum nebyl však omezen toliko na formální prameny práva a psané výstupy právní vědy. Autoři přistoupili v nebývalé míře též k analýze samotného "zdrojového kódu", tedy genetické informace význačných právníků, a to jak žijících, tak i zesnulých (u nichž byl sběr vzorků pro analýzu sice jednodušší technicky, složitější však administrativně). Namátkou lze zmínit např. využití vzorku záprstní kůstky někdejšího soudce a významného amerického teoretika Learned Handa, několika vousů sira Edwarda Cokea, pírka z pravého chvostku Františka Weyra či úlomku tesáku ze spodní čelisti Tomáše Sobka.

Celkové výsledky práce obou vědců vyznívají podle dostupných informací jednoznačně a dávají do budoucna naději na doposud netušené praktické využití subnormativní energie. Autoři samotní pouze pro ilustraci zmiňují například možnost nahrazení ústavních soudů a ústavodárných sborů výkonnými reaktory generujícími v požadované intenzitě modulované záření elementárních normativních částic, které by následně prozařovalo celým právním řádem, potažmo společností jako takovou. Z hlediska některých zvláště složitých právních případů (hard cases) a především pak v některých otázkách souvisejících s dnešním neustále se stupňujícím civilizačním konfliktem se pak jako perspektivní jeví dokonce i vojenské využití tzv. normativní nukleární pumy (jako zajímavost lze zmínit, že s ranými generacemi této zbraně se již dříve shodou okolností v České republice experimentovalo). 

Autoři citované studie rovněž činí v syntetické části své práce některé tentativní (nicméně ambiciózní) závěry ohledně dopadů svého objevu na dosavadní spor mezi pozitivisty a nonpozitivisty (resp. iusnaturalisty). Odhalení částicové podstaty práva, přičemž primárním zdrojem emanujícím tyto částice se zdají být právníci samotní, je podle nich konečným potvrzením (a samozřejmě prohloubením) právního pozitivismu (tomu ostatně odpovídá i použitá metodologie). Gezets a Kanun pak v tomto kontextu v souvislosti s nonpozitivismem již bez dalších pojmových zástěrek píší přímo o negativismu a konkrétně v případě iusnaturalismu dokonce hovoří o jeho odhalení coby pouhého nevábného právního nudismu (iusnaturismus). 

Dosud nebylo dosaženo obecného konsensu ohledně názvu nově objevené částice normativity. V kuloárech vědeckých pracovišť obeznámených s tímto objevem se však již v současné době - byť zatím neoficiálně - hovoří o základní juristické částici jako o "lexaurinu" (lexaurino).

Další podrobnosti připravujeme.

neděle 30. srpna 2015

Psi volně pobíhající a lehká autoretrospekce

Těžko říci, jestli je to průvodní jev neřízeného "kvasu" na magoši (čti: magistrátu, především pak pražském, termín opozičně, přitom však údajně humorně, externě znevažující jeho váhu, která je ale i jinak stabilně interně autoerodována), důsledek lidových nálad vybuzených exkrementální produkty nedostatečně sbírajícími majiteli pražských čtyřnožců nebo snad hysterie rozpoutaná lokálně-politicky aktivizujícími se (jinak) impotenty. Lze shrnout následovně: v Praze má být od ... (zřejmě cca října či listopadu letošního roku) být obecně závaznou vyhláškou provádějící § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání stanovena obecná povinnost imrvére vodit psa na vodítku.
Východiskem příslušné právní normy má být návrh municipální vyhlášky uveřejněný zde. Přestože návrh magistrát zdánlivě otevírá k připomínkám široké veřejnosti, ve finále připomínkování vypadá (a nese se v duchu) jako standardní nemoderovaná diskuze pod zpravodajskými články. Navíc, aby se navrhovatel vůbec připomínkou zabýval, musí se k ní připojit (tedy cosi jako "lajk") alespoň 1000 dalších virtuálních osob. Vox populi zde tedy zřetelně není způsobilý debatu jakkoli vypovídajícím způsobem ovlivnit.

Nemohu zde neodkázat na svůj sedm let starý post na obdobné téma. Zajímavé, tehdy jsem bojovně psal vůči zdánlivě absurdní regulaci, která se však ve srovnání s aktuálním návrhem zdá jako velmi střízlivá.

Co je na aktuálním návrhu špatného? Omezím se na, řekněme přímočaré, výtky:

1. návrh je po formální stránce zmetkem - v návaznosti na zákon na ochranu zvířat proti týrání se v § 2 bod 1. definuje pojem "volný pohyb psa", který ale není objektem samotné regulace vyhlášky (§ 3). Povinnosti stanovované v § 3 písm. a) a písm. b) a c) jsou buď duplicitní a nebo nekonzistentní. Z návrhu je nejasný vzájemný vztah povinností, lze např. mít psa na vodítku a zabezpečovat jeho volné pobíhání jen tam, kde je to dovoleno, a současně nemít psa pod svou kontrolou a dovolit, aby vstupoval, kde je to zakázáno? Možná by mohl někdo namítnout, že na vodítku lze mít i dosti zdivočele blbnoucího psa, taková situace však není dle definice v § 2 bod 1. návrhu považována za "volné pobíhání"...;

2. návrh bude sotva řešit problémy, na které cílí - nejde přeci o řešení problému, že pražští pejskaři nemají psa na vodítku, ale o to, že někteří pejskaři nezvládají nekontrolovatelné chování svých psů (to jsou ale dva naprosto odlišné problémy, které mezi sebou nemají nijak těsnou kauzální vazbu);

3. návrh nepředkládá přiměřená řešení k řešení příslušných problémů - odhlédnuto od toho, že zřejmě deklarativně má být řešeno něco, a návrh řeší něco jiného (viz předchozí bod), takovéto právní poměry by zhoršily situaci, pokud jde o jádrový problém (vychovanost psů). Jednak, na vodítku toho lze psa, pokud jde o vhodný pohyb na ulici, naučit jen málo (to je jakýsi technický aspekt věci). A jednak, pokud bude muset každý pejskař vodit svého psa neustále na vodítku, vytrácí se důvod, proč by vůbec měl investovat čas, úsilí a případně i další zdroje vůbec do jeho výchovy pro pohyb ve městě, pes to beztak nebude potřebovat, neboť celá odpovědnost jeho majitele (pokud pes vysloveně něco nepoškodí, někoho nezraní nebo třeba nenaruší provoz na pozemních komunikacích) se vyčerpá právě připnutím psa na vodítko (to je motivační aspekt věci). Ve finále tak bude v Praze pouze více neovladatelných psů, kteří budou ale svou neovladatelnost realizovat na vodítku (v čemž však budou docela dobří - budou se ve vzdoru proti vodítku tříbit už od štěněte...). Tyto důsledky se však samozřejmě nedostaví ihned (nyní budou na vodítko upínáni vesměs psi vychovaní za dosavadního regulatorního rámce), ale teprve, až bude výrazněji zastoupena výlučně "vodítková" psí generace;

4. potřebnost zrovna takovéhoto předpisu je více než sporná, reálně by mohla obecně závazná vyhláška mnohem vhodněji sankcionovat škodlivost chování psa a neschopnost majitele psa ovládat, nikoli jen zcela nerozlišující a nevypovídající kritérium upnutí psa na vodítko. Vyhláška zřejmě povede k absurdním situacím, kdy nezvedený pes na vodítku obtěžující na dlouhé lonži širé okolí bude z hlediska místní úpravy v pořádku, zatímco dostatečně vycvičený způsobný pes pohybující se i bez vodítka kolem svého majitele bude důvodem pro uložení pokuty dle § 27 odst. 1 písm. q) zákona na ochranu zvířat proti týrání (navíc nemohu si pomoci, ale ve vztahu k této konkrétní vyhláškou stanovované povinnosti vyznívá název tohoto zákona výsměšně či skoro až orwellovsky);

5. jaké subjektivní právo je lokálním předpisem vydaným dle § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání chráněno? Jde o práva občanů obce, obce jako veřejnoprávní korporace, nebo snad zvířat samotných (jak snad lehce slaboduše naznačuje § 1 odst. 1 tohoto zákona)? Ať již je to jakkoli proti této ochraně je třeba poměřovat minimálně právo na ochranu soukromí (čl. 10 ost. 2 Listiny, pravda toto základní právo lze při extenzi jeho smyslu použít i na podporu přísné prováděcí úpravy dle § 24 odst. 2 zákona na ochranu zvířat proti týrání, nelze však problém zužovat a ochranu tohoto základního práva přisuzovat pouze jedné straně) a právo na vlastnictví (čl. 11 Listiny). Přitom se skoro zdá, že vlastnická rovina problému je dostatečně daná již v Listině (čl. 11 odst. 3) a zrovna příslušná ustanovení zákona na ochranu zvířat proti týrání (a potenciálně ani jejich lokální specifikace obecními předpisy) zde nemají mnoho co dodat.

6. body ad 2 až 5 výše téměř naznačují (náhoda, samozřejmě :-) ), že navrhovaná regulace nesplňuje ústavní test proporcionality (případný argument, že takto je obdobný místní předpis formulován též v jiných obcích, je zřejmě irelevantní);

7. s výše uvedeným souvisí též paušálnost návrhu - evidentně se zde naprosto nerozlišuje mezi různými psy. Přitom rozlišování (tj. "diskriminace" v ekonomickém slova smyslu) mezi psy je namístě výrazně více než v případě lidí (odůvodnitelné a přípustné i při zachování požadavku rovnosti). Lidé se standardně ani zdaleka neliší v relevantních fyzických a psychických ukazatelích, jako je tomu u psů - váha, velikost či silové charakteristiky i agresivita se mohou u psů lišit ve zcela kritické míře (pro srovnání - nebylo by zřejmě příliš rozumné uvažovat u lidí odlišná kritéria právní regulace na základě toho, že běžně může být určitý jedinec např. 10x mohutnější než jiný, naopak u psů se může jednat o zcela standardní ale i o skutečných vlastnostech konkrétního plemene či psa vypovídají srovnání).

Ceterum autem censeo, že v případě výše zmíněného pražského návrhu regulace vodítkového vodění všech psů jde o návrh pitomý, a to až za hranu ústavnosti daného právního předpisu.

Aktualizováno.

neděle 19. července 2015

Iusless klimbající

Před časem jsem zde vyslovil hypotézu, že kritická doba pro přežití českého či slovenského společenskovědního blogu jsou 4 roky. Případný návštěvník Iuslessu v posledním roce mohl snadno nabýt dojmu, že jsem se (poněkud neférově) pokusil tuto hypotézu potvrdit též na vlastním příkladě. Není tomu ovšem tak a na mé místní jen sporadické a formální aktivitě (viz dále) nesl vinu souběh náhlých a spíše nepředvídatelných pracovních povinností, radostných povinností rodinných a konečně pak usilovné práce na JINÉM LITERÁRNÍM (off-line) VÝSTUPU Z OBLASTI LAW & ECONOMICS /POZOR: komerční inzerce a sebepropaganda/. Doufám, že dosavadní bloggovací bilanci v nejbližší době napravím.

...

Za poslední rok šlo sice zde na blogu o změny spíše jen formální, ale jinak (a to též z hlediska oné zmíněné hypotézy) celkem signifikantní. Zejména se totiž znatelně rozrostlo místní blogosferické kolumbárium (reálně některé z těchto blogů skončily ale již i před znatelně delší dobou než během uplynulého roku). Zanikly například pro mne mírně překvapivě Just Enrichment, naopak s jistou smutnou samozřejmostí EALE Blog, velmi záhy také blog Jany Chvalkovské (kárám!) a se snad zřejmou nevyhnutelností a zároveň pietou Becker-Posner Blog. Nepříliš povzbudivě vypadá také odumření slovenského Otvoreného práva, o příčinách se mi nepovedlo nic konkrétního dohledat. Konečně pak skončily blogy (či komentářové stránky) Jana Macháčka na Respektu a Lukáše Kovandy na iDnesu. Je zřejmé, že k tomu v obou případech došlo v souvislosti s mediální invazí Andreje Babiše. Kovanda v současnosti pokračuje v publikovaní článků na Echu24 a Roklenu, oba projekty zde vkládám do odkazů na další stránky (a to zdaleka nikoli jen kvůli Lukáši Kovandovi). Jan Macháček samozřejmě také nadále publikuje. Dříve jsem celkem rád četl jeho texty, srozumitelně tlumočící zahraniční debaty o evropských hospodářsko-politických tématech, přičemž s jeho názory jsem velmi často nesouzněl. Nyní (nově) se mi ale na Macháčovu myšlenkovou produkci odkazovat nechce, nemyslím si, že se vydal zcela důvěryhodnou cestou.

pátek 15. srpna 2014

"Chceme, aby lidi šli někam do přírody, nebo na výlet..."

Před rokem jsem tu komentoval ekonomicky zcela mimózně odůvodněný návrh zákona o omezení prodeje o svátcích. Tento pozoruhodný materiál se z iniciativy Františka Bublana opět vrátil na svět, aktuálně se pak již prodral z tisků senátních do sněmovních.

Na loňských komentářích k návrhu netřeba v zásadě nic měnit (jen ale s poukazem na fakt, že s ohledem na dnešní politický stav je riziko schválení tohoto návrhu zákona výrazně vyšší než v roce 2013). Upozorňuji ale na velmi zdařilou dikuzi k tomuto návrhu v DVTV. A tedy nutno říci, že "šéf" Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček si za tuto debatu zasluhuje "palec nahoru". Naopak vystoupení pana senátora Bublana pěkně zrcadlilo míru smysluplnosti návrhu a jeho argumentační a kontextuální východiska.

pátek 28. února 2014

Můj příspěvek přihlášený na CSLEA Workshop

Níže dávám k dispozici příspěvek, který jsem přihlásil na workshop CSLEA, který se bude konat 4. dubna 2014 na pražské Právnické fakultě. Rozhodnou-li se mentoři dát mi na workshopu prostor pro prezentaci mého náhledu na tuto problematiku, budu vděčný za jakékoli kritické připomínky. No a samozřejmě všichni, byť jako neprezentující účastníci velmi zváni!!!
...

Hodnocení dopadů regulace – kritický pohled a některé návrhy pro reformu
Mgr. Ing. Jan Bartošek
Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Abstract
Autor v předkládaném projektu kritického článku k problematice RIA jednak vymezuje ze svého pohledu klíčové nedostatky stávajícího systému hodnocení dopadů regulace v České republice, a jednak navrhuje zásadnější reformní změny tohoto systému. Problém nepřesnosti, a vesměs spekulativnosti a ovlivněnosti ve prospěch určitého zpracovatelem navrhovaného řešení (účelovosti) ex ante RIA by měl být řešen přesunutím důrazu na ex post přezkum existujících regulací, nepřekrývající se se samotným procesem formulace legislativních řešení. Problém asymetrické informace a nevhodné incentivní struktury je podle autora možné, byť patrně jen zčásti, řešit zavedením oponentního, věcného přezkumu samotné navrhované regulace (namísto přezkumu zprávy RIA). Uzpůsobením struktury procesu RIA by měl být řešen též aktuální problém absence komplexní juristické analýzy navrhované regulace, stejně jako nejednoznačný smysl stávajícího institutu Přehledu dopadů.

Od konce 90.let[1] a ve víceméně současné podobě od roku 2007 je součástí normotvorného procesu v České republice tzv. hodnocení dopadů regulace.[2] Jde o metodu prospektivního vyhodnocování věcných dopadů navrhovaných právních předpisů (popř. dalších koncepčních materiálů exekutivy), která je obecně, resp. mezinárodně známá též pod zkratkou RIA (regulation impact assessment). Postupy RIA uplatňované dnes v českém legislativním prostředí jsou v zásadě srovnatelné s obdobnými přístupy v právní politice jiných rozvinutých států, resp. jejich mezinárodních uskupení a lze je rovněž srovnávat se vzorovými metodikami RIA uveřejňovanými např. OECD. Uváděné úvahy, přestože činěné především ve vztahu k českému modelu hodnocení dopadů regulace, je proto v určité míře možné vztáhnout na metodu RIA obecně.

V současné době RIA obvykle selhává v tom, k čemu je určena, tedy k adekvátnímu odhadu dopadů (nákladů a přínosů) navrhované regulace, resp. ke zlepšení (zefektivnění) úrovně regulace obecně[3]. Za základní důvody je možné považovat:

- okamžik vyhotovování RIA ex ante – navrhovatel má v době řádově měsíce před zavedením regulace velmi omezenou možnost odhadovat reálné dopady regulace, a to jak přímé, tak tím spíše nepřímé,

- nevhodný institucionální design spočívající v publikaci RIA jako součásti důvodové zprávy – je-li RIA začleňována do obecné části důvodové zprávy, vede to na jedné straně k její formulaci až následně k návrhu samotného právního předpisu (paragrafovanému znění), neboť z juristického pohledu „není-li návrh normativního textu, není co odůvodňovat“, na druhé straně to však vede rovněž k negativnímu crowding-out juristického odůvodnění návrhu v obecné části důvodové zprávy, které by bylo i po schválení návrhu použitelné k interpretačním účelům (tuto roli RIA plní paradoxně tím hůře, čím důsledněji se zaměřuje na hodnocení skutečné dopadů namísto formálního rozboru navrhované regulace),

- nevhodné nastavení incentivů v systému RIA – zpracovatel RIA, který bývá současně gestorem dané problematiky na ústředním úřadě státní správy (má tedy též vesměs výraznou výhodu asymetrické informovanosti o dané problematice), obvykle vstupuje do právotvorného procesu s již alespoň implicitně formulovaným legislativním řešením, jež bude navrhovat, proces RIA je pak spíše uzpůsobován prosazení tohoto řešení; naopak výrazně chybí oponentní prvek, který by nutil gestora návrhu více odhalit (disclose) informace případně podporující spíše alternativní regulatorní, popř. jiné řešení; Komise pro RIA ve stávajícím systému tuto roli plní pouze ve velmi omezené míře[4];

- samostatně lze uvést problematiku institutu Přehledu dopadů, který slouží především k posouzení, zda bude zpracováváno samotné hodnocení dopadů regulace (RIA v užším smyslu), na jedné straně tak u zpracovatelů významných legislativních návrhů absentuje motivace tento dokument kvalitně zpracovávat, neboť u takovýchto návrhů bude v zásadě vždy RIA zpracovávána, a na druhé straně u méně významných návrhů jsou jejich zpracovatelé motivováni v Přehledu pravděpodobné dopady dané regulace výrazně bagatelizovat, aby byli následně povinnosti zpracovávat RIA zproštěni;

Jako řešení výše uvedených nedostatků RIA lze k další diskuzi a analýze předložit následující opatření:

- jako základní postup, resp. dokument procesu RIA stanovit retrospektivní přezkum stávající regulace (ex post RIA) – na rozdíl od důrazu, který je při oficiálním hodnocení procesu RIA kladen na formulaci hledisek přezkumu v ex ante RIA a následném vyhodnocení naplnění těchto kritérií,[5] je třeba považovat ex post RIA za východisko procesu RIA jako takového, přičemž by neměla být vyhodnocována přesnost predikcí učiněných před zavedením stávající regulace, ale dopady této regulace samé;[6] z praktických důvodů však zřejmě nelze uvažovat o plošném přezkumu celého korpusu existujících norem;

- ex ante vyhodnocování dopadů předsunout zcela před legislativní fázi – ex ante hodnocení je třeba uplatnit především na (též možno alternativní) návrhy konkrétních prvků politiky (policy) v určité regulované oblasti, tedy na koncepčně pojímané změny, nikoli až na jejich legislativní (ze své podstaty formální) vyjádření; východiskem by však měla být vždy ex post RIA, přičemž pokud jde o varianty řešení, je možné považovat za vhodné například povinné zhodnocení také „Varianty (-1)“, tedy odstranění stávající regulace bez náhrady; k realizaci této policy analýzy by mohlo v českém systému sloužit výrazné rozšíření fáze formulace Přehledu dopadů, naopak RIA ve stávající podobě by byla v takovém případě výrazně redukována či zcela zrušena; ex post RIA, jakož i takto posílený institut Přehledu dopadů by měly být otevřeny veřejné diskuzi, popřípadě mezirezortnímu projednání;

- stanovit detailnější kritéria právní (právně-dogmatické, právně-systematické, hodnotové atd.) analýzy,[7] která by tvořila obecnou část důvodové zprávy – při formulaci legislativního návrhu by již se zpracovatel pohyboval v intencích předchozí věcné analýzy, přičemž by měl však důkladně vysvětlit právě právní rovinu návrhu;

- před uzavřením „odborné“ fáze přípravy legislativního návrhu zavést fázi oponentury, která by měla být založena na nezávislém hodnocení dopadů navrhovaného právního předpisu, nikoli posuzování víceméně formálních hledisek předchozích analýz provedených předkladatelem návrhu – je pravděpodobné, že kapacity existující Komise pro RIA by k takovému účelu nestačily, lze tedy uvažovat např. na zavedení participace akademických pracovišť na zpracovávání oponentur, přičemž jako incentiv by zde mohlo sloužit navázání určitého autonomního prvku financování vysokých škol a výzkumných pracovišť na jejich oponentní aktivitu; roli by mohly hrát též nezávislé konzultace oponentem samostatně identifikovaných, navrhovanou regulací dotčených subjektů; začlenění fáze mezirezortního připomínkového řízení vůči této oponentní fázi není zcela jednoznačné, domnívám se však, že by oponentní fáze měla spíše navazovat na mezirezortní připomínkování, nikoli naopak.


[1] Staroňová, K., Regulatory Impact Assessment: Formal Institutionalization and Practice, Journal of Public Policy, Vol. 30 (2010), pp. 117-130.
[2] Aktuálně představuje výchozí oficiální dokument materiál „Obecné zásady pro hodnocení dopadů regulace“, schválený usnesením vlády č. 922 ze dne 14. prosince 2011 a výrazněji doplněný s účinností od 1. února 2014.
[3] Lze odlišovat metodu RIA od širšího přístupu Better Regulation. Přesto však je možné RIA spojovat právě s tímto přístupem (jde o jeden z jeho nástrojů) spíše než s ideou deregulace, k tomu srov. např. Baldwin, R., et al., Understanding Regulation, 2nd ed., Oxford University Press, 2013.
[4] Jinou záležitostí však je skutečnost, že RIA celkově zvyšuje transakční náklady právotvorného procesu, což na jedné straně patrně vede přinejmenším k jisté koncentraci legislativních návrhů, a tedy alespoň částečně přispívá ke stabilitě práva, na druhé straně to (alespoň v případě návrhů zákonů) zajisté také zvyšuje atraktivitu obcházení standardní exekutivní fáze legislativního procesu vůbec. K tomu též viz Výroční zpráva Komise RIA za rok 2012, str. 6 a 10. Poměrně často bývá dopad RIA spatřován v a priori motivování byrokracie k předkládání pouze reálnou potřebou odůvodněných (odůvodnitelných) a nikoli zcela neefektivních návrhů regulací; o rozsahu takového efektu existence RIA lze však minimálně z hlediska Public Choice mít jisté pochyby, tento dopad bude spíše zanedbatelný ve srovnání s otevřením legislativního procesu veřejnosti a zavedením konzultační povinnosti (zde však může v určitých případech naopak hrozit ve zvýšené míře riziko legitimizace, či dokonce institucionalizace problému regulatory capture).
[5] Zpráva o účinnosti Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA), vzatá na vědomí vládou ČR usnesením č. 774 ze dne 16. října 2013, str. 27.
[6] K takové analytické činnosti by měl ústřední státní správu již v současnosti § 22 kompetenčního zákona.
[7] Srov. v zásadě dosti vágní a obecné náležitosti důvodové zprávy a odůvodnění podle čl. 9 a 14 Legislativních pravidel vlády.

pondělí 30. prosince 2013

Roman Fiala k NOZ

Na iHnedu byl uveřejněn pozoruhodný rozhovor s místopředsedou NS Romanem Fialou k novému občanskému zákoníku. S něčím bych souhlasil (např. s výzvou k legislativní zdrženlivosti - ale to není o NOZ, ale v zásadě by to měla být obecná právněpolitická maxima), s něčím už méně. Pokud ale R. Fiala hned v úvodu jaksi alegoricky tvrdí:
"Když se dnes jako podnikatel nebo občan obrátíte na advokáta s prosbou o radu, řekne vám, jak celá věc dopadne. Ví totiž, jak soudy v obdobných věcech rozhodují. Příští rok vám ale korektní advokát na vaši otázku řekne pouze svůj názor a dodá, že neví, kam se bude ubírat judikatura soudů."
...tak mi to přijde mírně řečeno střelené. Do soudních sporů se - tedy alespoň v případě stran zastoupených advokáty - v současnosti zřejmě pouštějí na straně, která následně spor prohraje, pouze blázni, kteří svým právním rádcům nedůřují, či avanturisti pociťující užitek už toliko ze samého soudního se pření, případně osoby, které vedení sporu (popř. odmítnutí jeho smírného urovnání) užívají toliko strategicky (oddalují řešení, záměrně udržují nějaký protiprávní stav, vytvářejí si prostor pro jiné vyjednávání). Pokud by toto tvrzení bylo skutečně pravdivé, nový občanský zákoník by byl odůvodnitelný v zásadě jen/hlavně redistributivně (tzn. tvrzením, že stávající civilní právo nespravedlivě zvýhodňuje určitou stranu právních vztahů), případně estetickými hledisky...

Celkem mne také zaujala následující pasáž týkající se "zprecedenčňování" českého občanského práva (§ 13 NOZ):
"Je ovšem obtížné pro soudce prvního i druhého stupně soudů rozhodovat v rámci republiky předvídatelně, když nebude existovat žádná ustálená judikatura Nejvyššího soudu."
Myslím, že tady je třeba odlišit precedenční působení soudních rozhodnutí a požadavek na konzistentnost rozhodování soudní soustavy. V prvním případě jde o normativní sílu rozhodnutí soudů vyšších instancí (popř. jen několika vybraných vrcholných judiciálních institucí) ve vztahu k pozdějšímu rozhodování soudů nižších stupňů. V takovém případě je skutečně existence sjednocující judikatury "platné" pro nižší články soustavy podmínkou, bez které to nejde. Pokud ale jde o požadavek na stejné rozhodování v podstatných znacích stejných právních případů, je to požadavek ve svém důsledku mnohem širší, byť co do normativní síly o dost slabší. Nikde se totiž neříká, že by takový nárok spočíval toliko v posouzení věci stejném jako se obdobnému případu dostalo u NS. Budu-li tedy u krajského soudu argumentovat mně známým rozhodnutím soudu okresního (samozřejmě lze asi dojít k tomu, že by takové rozhodnutí mělo být konečné, mj. by to také nemělo být rozhodnutí, proti nemuž se v daném řízení brojí...), měl by to být postup zcela v souladu s § 13 NOZ, zatímco s precedenčním systémem by to mělo pramálo společného. Dané ustanovení tak zakotvuje (či jen zvýslovňuje) právo na přesvědčivé vysvětlení odchýlení se od rozhodnutí, na nějž účastník argumentačně odkazuje.

Konečně si neodpustím poznámku k tomuto tvrzení:
"Můžeme-li například někoho vydědit proto, že páchal trestnou činnost svědčící o jeho zvrhlé povaze, musíme nejdříve definovat, co je to zvrhlá povaha."
Myslím si, že je to, no ano, lehce zvrhlé. "Zvrhlost" jednání (zvláště jsme-li stále v soukromém právu!) není pojmem, který by bylo třeba definovat na rozdíl např. od pojmů autonomní "řeči" zákona (třeba rozumí-li se v NOZ polovinou měsíce 15 dní), či případů, kdy "definice" je sama vyjádřením normy (jde tedy o "Tû-Tû"; právo je takových výrazových figur plné, jako příklad z NOZ lze uvést např. stanoví-li se, že právo stavby je věc nemovitá). Podobně v jiných rozhovorech vzpomínal prof. Eliáš, že se při debatách s akademickými právníky ukázal jako kontroverzní pojem "štěstí". Tak trochu si myslím, že se zde problém obsahu pojmů uchopuje obráceně - nejde o apriorní (zdánlivě stabilní či dokonce vyčerpávající) definici, ale o ex post (neuzavřené, jen momentální) zjištění, co výkladová praxe jako "zvrhlé" uzná. Navíc, jde-li v daném případě o právo zůstavitele, možnost soudů vymezit přesněji obsah takového pojmu (resp. v rámci konkrétního rozhodování jej omezit) bude nutně dosti skromná. Stejně jako bude každý mít právo překousnout třebas i to, že jeho potomek se dopustí nejohavnějších (a bezesporu zvrhlých) trestných činnů, a nevydědit jej, bude mít zůstavitel právo na druhé straně posoudit zvrhlost povahy za trestný čin odsouzeného potomka i značně přísně (štvou mě podvody bílých límečků? nesnesu představu, že někdo jako úřední osoba ze své nedbalosti maří výkon důležitých úkolů veřejné správy? nemám rád sprejery? dělá se mi zle při pomyšlení na to, že můj potomek úmyslně poškodil geodetický bod?). Otázka potomkova zvrhlictví je veskrze na subjektivním posouzení zůstavitele. Soud může nanejvýše zmírnit evidentní nespravedlnost (byl jsem coby potomek odsouzen před 30 lety za ublížení z nedbalosti při dopravní nehodě, bylo upuštěno od mého potrestání a od té doby vedu spořádaný život? poškodil jsem toliko kdysi po maturitním plese v opilství geodetický bod?)...

Howgh

úterý 17. prosince 2013

Něco málo ke koaliční smlouvě, Elinor Ostromová zadara

Od minulého týdne je dostupná konečná verze koaliční smlouvy stran patrně budoucí vládní koalice. Po zběžném pročtení mě v tomto dokumentu zaujalo několik bodů:

 - bod 9.2 "Kvalitní legislativa" - budoucí koalice se mj. zavazuje "zajistit dostatečné podmínky pro přípravu kvalitních právních předpisů mimo jiné zvýšením kvality dopadových analýz nově předkládaných norem". Pokud to znamená jen nějaký zvýšený tlak na tvorbu ex ante hodnocení dopadů regulace (RIA) a takový zvýšený důraz nebude doprovozen institucionálními změnami a především zavedením procedury k provádění ex post hodnocení právních norem, tak to asi bude dost k ničemu.

- bod 9.5 "Smluvní strany se zavazují prosadit limit celkové výše úroků, zákonných sankcí a smluvních sankcí u peněžních závazků, který bude odvozený od výše zákonného úroku z prodlení." Ajaj, k jedněm z někdejších návrhů na přijetí zákonů proti lichvě jsem kdysi napsal toto a tohle. Z toho, jak je příslušný bod v koaliční smlouvě formulován, se mi zdá, že záměrem vlády bude hlavně zvýhodnit platebně nedisciplinované před poctivě splácejícími dlužníky a ty, kteří si půjčují hodně před troškaři (chápu to v tomhle ohledu správně tak, že "celková výše" znamená absolutní peněžní částku, nikoli výši úrokové míry, resp. "míru" dalších sankčních plateb v procentech?).

- bod 9.6 "Civilní právo a nový občanský zákoník", zde se NOZ označuje za hrozbu pro právní jistotu občanů, konstatuje se, že ale není realistické provést odklad jeho účinnosti, a vyslovuje se jakási temná hrozba ohledně budoucích změn NOZ. Pokud jde o podlamování právní jistoty, není skutečně nic lepšího než takovéhle lamentování a slibování blíže neurčených budoucích změn jednoho ze základních právních předpisů, který je připravován již skoro dekádu a jehož finální text už je, s prominutím, znám více než dvacet měsíců!

- část IV "Principy koaliční spolupráce", bod 10 položky C až F - poslanecké kluby koaličních stran, resp. jejich předsedové by se do budoucna měli účasnit projednávání vládních návrhů zákonů (ale alespoň z části patrně i podzákonných norem) už v exekutivní fázi, a to dokonce již v rámci vytváření legislativního návrhu před mezirezortním připomínkovým řízením. Nejdříve se musím přiznat, že si v tomto ohledu myslím, že aktivita poslaneckých klubů v této oblasti bude ve finále naprosto minimální. Ale pokud by se do přípravy vládních legislativních návrhů poslanecké kluby opravdu zapojovaly, pak bude celkem zajímavé, jaké důsledky pro charakter a úroveň legislativních návrhů ústředních správních úřadů to bude mít. Na jedné straně to lze považovat za prolnutí demokratické legitimity a kontroly již do fáze přípravy legislativy, ve které je poměrně snadné její výslednou podobu ovlivnit, přičemž není vyloučeno, že vládní návrhy směřující do Sněmovny budou účastí koaličních poslanců na jejich přípravě lépe uzpůsobeny k hladkému projednání v dolní komoře. V důsledku by mohly oslabit některé negativní jevy spojené s "byrokratickou" normotvorbou a na druhé straně by mohla také klesnout následná pozměňovačsko-návrhová aktivita vládních poslanců. Vedle toho ale není podle mne úplně jisté, je-li taková ingerence elementů moci zákonodárné do sféry moci výkonné zcela ústavně konformní. Vláda jako orgán moci výkonné má svou zákonodárnou iniciativu danou Ústavou, ze které naopak možnost Sněmovny zasahovat do realizace této pravomoci vlády (do doby předložení návrhu Sněmovně) nijak neplyne. V tomto směru bude patrně záležet na konkrétní podobě zakotvení příslušných postupů např. v jednacím řádu vlády, legislativních pravidlech atd. Na druhé straně se bohužel domnívám, že omezení "úřednicko-expertně-stakeholderovské" fáze normotvorby povede spíše než ke "zlidštění" přijímané legislativy a zefektivnění legislativního procesu ke snížení (už i tak někdy neslavné) odborné úrovně přípravy právních norem. Pokud by poslanecké kluby skutečně aktivně do této fáze přípravy zákonů vstupovaly, je také celkem pravděpodobně, že gestoři příslušných zákonů budou častěji (alespoň u návrhů, u nichž by nárůst politické diskuze před úplným zformulováním návrhu byl jednak pravděpodobný, a jednak z hlediska předkladatele nežádoucí) sahat k obcházení standardního legislativního procesu (např. poskytování hotového materiálu přímo k poslaneckým iniciativám); to by samozřejmě kvalitě a konsensuálnosti navrhovaných legislativních aktů rovněž nepřispělo. Podobně nejednoznačně na mne působí také možnost účasti předsedů koaličních poslaneckých klubů na zasedání Legislativní rady vlády. Na jedné straně by LRV měla být odborným poradním orgánem vlády, který posuzuje návrhy vládní legislativy toliko ze stanovených hledisek, která by neměla být v ideologickém smyslu politická, a účast politiků jistě přispěje právě k politizaci projednávání návrhů v orgánech rady, resp. ve "velké" LRV. Na druhé straně není zcela vyloučené (samozřejmě, je to taková idealistická varianta), že by přítomnost zástupců zákonodárného sboru, zvláště pokud by se tito již předchozího projednávání návrhu účastnili, mohla omezit dnes dosti běžné zásahy LRV do ryze věcných otázek předkládaných legislativních návrhů (což je praxe poněkud problematická např. s ohledem na to, že v orgánech LRV jsou v některých případech účastni zástupci předkládajících rezortů, kteří zde pak mnohdy zahlazují kompromisy, sliby a ústupky "utrpěné" např. v mezirezortním připomínkování, nebo jednoduše vzhledem k poměrně snadné možnosti prolínání ryze partikulárních/individuálních zájmů, či v horších případech jen okamžitých nápadů a vágních přesvědčení).
...

A trochu z jiného soudku - Journal of Institutional Economics ponechává do konce ledna 2014 zdarma přístupné aktuální vydání: Elinor Ostrom Memorial Issue. Tedy vzhůru, stahujmež!

čtvrtek 21. listopadu 2013

Coase na Žižkově a CSLEA

Nejdříve pozvánka na workshop pořádaný katedrou institucionální ekonomie NF VŠE:

...
A nyní na vysvětlení - Česko-slovenská společnost pro právo a ekonomii (CSLEA, tedy Czech-Slovak Law & Economics Association) je nasciturus národní asociace pro ekonomickou analýzu práva. Její činnost bude (nejspíše, snad) spočívat v organizaci takovýchto odborných setkání, ale třeba i workshopů pro studenty, kteří zpracovávají kvalifikační práce, žurnálové papery, granty atd. se vztahem k ekonomické analýze práva, a podle situace později i v dalších aktivitách.

Velkou a zásadní ambicí tohoto podniku je vtáhnout do své činnosti právnickou akademickou obec. L&E v Evropě se do značné míry právnickým fakultám vyhýbá a CSLEA by měla v tomto ohledu přispět k postupné změně. Bližší informace k CSLEA by se měly v již snad blízké budoucnosti začít objevovat na Jiném Právu.

středa 16. října 2013

Čtení o Coasovi

Nakladatelství Springer dalo coby poctu nedávno zesnulému Ronaldu Coasovi zdarma k dispozici speciální číslo International Review of Economics z roku 2012 s názvem "Exploring Coase's World". To je nepochybně skvělý nápad. Jako docela zásadní mi pak připadá poslední článek čísla, ve kterém Nuno Garoupa uzavírá:

"Law and economics cannot exist without lawyers. In my opinion, figuring out how to attract the attention of distinguished, influential lawyers to help and develop this combined area of study is the main problem that the field of law and economics faces in Europe today."

Evidentně se to zatím příliš nedaří nejen v České republice. ...

pátek 11. října 2013

Střípky z Nalusu

Pro někoho, kdo se orientuje na ekonomii regulace, je bezčasí v době rozpuštění Sněmovny mírně řečeno okurkovou sezónou (poněkud horší je to v takové situaci pro někoho, řekněme, zbytečně přehnaně demokratisticky založeného, ale to je jiný příběh). Zkusil jsem tedy zabrousit do databáze rozhodnutí Ústavního soudu a vyzkoušet nějaká na L&E  směřovaná hledání... tady jsou některé výsledky podle klíčových slov:

"Posner" - Nalus vrací 3 výsledky, jednou (Pl. ÚS 9/07) je to Eric Posner a článek "Transnational Justice as Ordinary Justice", a to v souvislosti s tím, že autoři považují fungující tržní ekonomiku za znak úspěšné postkomunistické transformace, a ve 2 případech (II. ÚS 90/06 a IV. ÚS 167/05) se objevuje odkaz na tytéž pasáže 6.vydání R. Posnerovy Economic Analysis of Law (str. 266-268 a 541-542), v související argumentaci ÚS se říká: "Advokáti jsou důležitými aktéry systému vlády práva, který je v důsledku vysoce ekonomicky přínosný."

"Coase" - nic.

"Law & Economics" - dotaz obsahuje nedovolený znak &. "Law and Economics" následně nevrací nic.

"Externalita" - ÚS slovo externalita používá všelijak, v ekonomickém slova smyslu však spíše sporadicky (IV. ÚS 2315/12 - v souvislosti s gamblerstvím, III. ÚS 1100/07 - týká se pozitivní externality v podobě správy říčního jezu). Ve většině ze 7 rozhodnutí, kde se tento pojem vyskytuje, je ale externalita používána instrumentálně, vlastně kdykoli, má-li nějaký alespoň trochu ohraničitelný systém (např. v případě stran překonávajících 5% v parlamentních volbách, u státem autonomně přijímaných právních předpisů atp.) vliv na cokoli jiného. Externality jsou to zde ale ve vesměs jen skutečně velmi velkoryse širokém pojetí.

"Samuelson" - výskyt v celkem 7 rozhodnutích, z toho 4 se týkají definice veřejných statků. ÚS zřejmě vycházel z 13.vydání Ekonomie, které bylo jako první přeloženo do češtiny a vydáno v roce 1991; škoda, že v Joštově ulici někdy netřeba neodkazovali na některé vydání předcházející Coasovu článku The Lighthouse in Economics, tj. do 6. vydání včetně. Právní argumentace jdoucí ve směru, že (ústavní) soud/jiný účastník vycházel z již zpochybněného ekonomického pojetí veřejného statku, by mohla být docela zajímavá...

"Engliš" - na Karla Engliše se ÚS odkazuje ve dvou nálezech (Pl. ÚS 29/08, Pl. ÚS 24/07), v obou případech jde o strukturální a systémové požadavky na konstrukci jednotlivých typů daní.

"Hayek" - s celkem 7 odkazy na Právo, zákonodárství a svoboda, jeden na Cestu do otroctví a ještě na jeden německý článek koautorovaný Jamesem Buchananem, je Fredie zřejmě vítězem, co se četnosti odkazů ÚS na literaturu blížící se L&E týče. Myslím, že to (i s ohledem na srovnatelnou četnost odkazů na Samuelsona) tak trochu ukazuje i na fakt, že překlad publikace do češtiny má v ČR stále celkem velký význam pro to, vezme-li právní praxe (a nejspíše i teorie) takovou publikaci vůbec na vědomí.

"RIA" - dotaz sice vrací výskyty v celkem 7 rozhodnutích, ale jen v jediném (Pl. ÚS 53/10 - nález ve věci návrhu na zrušení části novely zákona o stavebním spoření) jde skutečně o hodnocení dopadů regulace. Celkem pozoruhodné je, že RIA byla využita k argumentaci nikoli zástupci moci výkonné, ale naopak navrhovateli a také Asociací stavebních spořitelen, která návrh na zrušení dané novely podpořila.

"Pareto" - nic. "Kaldor" - nic. "maximalizace bohatství" - nic.

"Ekonomie" - 449 výskytů, bez zmínek o různých variacích na procesní ekonomii je to pak 27 rozhodnutí a bez ekonomie ve spojení se znaleckými obory pouze dva výskyty (III. ÚS 2013/07, kde se hovoří o marxistické politické ekonomii, a IV. ÚS 200/01, který však hovoří o ekonomii ve smyslu podniku, hospodářství či statku).

"Efektivnost" - 143 hitů. "Efektivní" - 1408 takový výraz obsahujících rozhodnutí. Otázku efektivnosti zkoumaných norem a individuálních záležitostí tedy ÚS ve svých rozhodnutích evidentně nezanedbává. V kontextu výše uvedeného (ale upozorňuji: skutečně jsem všechna ta rozhodnutí poukazující na efektivnost neprocházel!) je to možná vlastně charakteristické (či symptomatické, nebo definující) - v právním pojetí je efektivnost anekdotickou záležitostí, otázkou citu. Je to cosi, co je zřejmé samo o sobě. Problém je, že, pokud jde o efektivnost, samy o sobě zřejmé, triviální pravdy občas nefungují, zvláště jde-li o složitější právně-institucionální systémy. K tomu např. nostalgická vzpomínka na E. Ostromovou.

---
PS: pokud by někoho zajímala zcela subjektivní, zcela neobjektivní dojmologie ze včerejšího veřejného slyšení kandidátů na nového děkana Právnické fakulty UK, tak několik poznámek je aktuálně k dohledání na mém twitteru (https://twitter.com/Iusless).